KDYŽ JE PARTNER NARCIS
Toxické vztahy: Když je partner narcis
Zuzana právě přijížděla na vlakové nádraží, kde ji měl čekat Dominik. Celá se třásla - nedočkavostí i zimou. Venku se totiž výrazně ochladilo. Dominik čekal na peróně, tak jak slíbil. Konečně se ocitla v jeho objetí. Přinesl jí dokonce silnou šálu, rukavice a čepici. S radostí tyto dary tepla přijala. Nástupiště bičoval studený vítr, ale ona si připadala jako v květnu. Dominik uměl být velmi pozorný, vnímavý. Jejich vztah byl jako z filmové pohádky. Zuzana se do toho nechala vtáhnout a připadala si neskutečně šťastná a naplněná. Dominik ji přesvědčil, že by se mohl nastěhovat k ní. V dědictví po babičce jí připadl velký byt nedaleko centra Prahy. Ani chvíli neváhala a věnovala Dominikovi klíče.Byla po uši zamilovaná a
vycházeli spolu. Jeho občasné výčitky či poukazování na její nemotornost
jí přišly spíše úsměvné. "Ty jsi moula, jak to krájíš? Tebe si raději
pošlu pro smrt, zlato, než bych se dočkal toho, že pořádně uklidíš...
Ještě, že máš možnost se toho ode mě tolik naučit... A neurážej se hned,
když ti tohle říkám, copak nemáš smysl pro humor?" dodával nejčastěji.
Snažila se tedy neurážet se.
Vzala Dominika na návštěvu k rodičům.
V nepozorované chvíli ho přistihla, že všem u stolu vypráví, jak ji musel skoro učit smrkat do látkového kapesníku.
"Tobě to přijde normální, že o tobě takhle mluví?" dotázala se Zuzany
její sestra. "Ale vždyť on si dělá legraci," odvětila Zuzana. "Přece
snad umím smrkat, ne?" dodala se smíchem.
"No... nevím, je divný, měla by sis na něj dát pozor."
"Jestli ses rozhodla na mě žárlit, tak si vyber jinou oběť," odsekla
Zuzana dotčeně a odkráčela se svým partnerem z rodinné návštěvy nečekaně
dřív.
V autě jemně naťukla Dominika otázkou, proč o ní za jejími zády vyprávěl nevhodné vtípky.
"Nevhodné vtípky?" zeptal se jí překvapeně a jen na mžik se po ní
podíval, neboť byl hustý provoz. "To jsi asi opět špatně pochopila, já
jsem si dělal jen legraci. Vždyť moc dobře víš, že pro mě jsi skvělá
ženská."
"Vážně? Mně to totiž tak nepřijde, že bych pro tebe byla skvělá."
"Hele, já se nechci hádat. To ty máš pořád tendenci vyvolávat nějakou
nepohodu. Já jsem úplně v klidu. Navíc, mám pocit, že moji snahu bereš
jako samozřejmost. Jezdím pravidelně k tvým rodičům? Jezdím. Nechal jsem
tvému tátovi přezout pneumatiky? Nechal. Zařídil jsem tvojí mámě tu
doktorku, ke které se už měsíce snaží dostat? Zařídil. Co mám udělat
víc, abys mi pořád něco nevyčítala?"
Zuzana se začala cítit provinile. "Promiň," hlesla.
"Na omluvy jsi měla myslet dřív, než si s tím začala. A nemluv na mne,
když řídím," řekl Dominik přísně a po zbytek cesty domů nepromluvil ani
slovo. V autě bylo dusno. To je tedy skvělá atmosféra pár týdnů před
Vánoci, pomyslela si smutně. Nesnášela, když s ní Dominik přestal
komunikovat, chodil bytem, jako by tam nebyla, a někdy si u toho
schválně pískal, aby jí ukázal, že je v pohodě, kdežto ona ne. Věděla,
že takový ji čeká celý večer a možná i následující den.
Týdny do Vánoc se vlekly a Dominik tentokrát snad trhl rekord.
Nemluvil se Zuzanou celý týden a půl. Omezil se jen na jednoslovné
odpovědi. Byla z toho zoufalá. Snažila se nějak se mu zavděčit. Schválně
nakupovala jeho oblíbené potraviny, vařila jeho oblíbené pokrmy,
navrhovala výlety na jeho oblíbená místa. Čekala, že prolomí mlčení a
dočká se pochvaly. Jeho reakce byly ale často vlažné. Potají se vždy
v koupelně rozbrečela. Jednou ji přistihl.
"Ježíš, ty jsi vážně
cáklá, Zuzko, vždyť já to tak nemyslím. Tak jsi to dneska trochu
přesolila... ale vždyť jsem to snědl, tak proč tady bulíš."
"Když já mám pocit, že všechno, co udělám, je špatně. Vůbec si mě nevšímáš."
"Co blbneš, vždyť jsme spolu každý den," řekl a objal ji. Objetí přivítala s maximální úlevou.
"Ty to pořád vidíš jen ze svojí strany," řekl Dominik. "Všímáš si vůbec
toho, co pro nás dělám já? Třeba dneska jsem ti sehnal tu knížku, která
už se roky neprodává."
"Cože, vážně?" řekla Zuzana nevěřícně a
přímo se hnala za Dominikem, aby se ujistila, že to není další
nepovedený žert. Ale nebyl. Zírala na knihu, kterou si přála vlastnit.
"Jak... jak se ti to povedlo, proboha?"
"To víš, sleduju už dlouhé
měsíce jeden webový portál a tam jsem ji pro tebe vydražil. Pro mne to
byla maličkost to pro tebe udělat. Věděl jsem, jak moc ji chceš."
Zuzana málem neudržela slzy dojetím. Zapomněla na všechno to zlé, co
mezi nimi poslední dny bylo, a opět se dostavil ten neoblíbený pocit
viny. Proč jsem proboha tak strašně vztahovačná, když on za mými zády
shání knihu, která se prakticky sehnat nedá? Jsem blbá.
Druhý den
se do ní s chutí začetla. Nemohla se odtrhnout. Nestihla ani nic uvařit a
rozmrazila polotovar s tím, že to pak ohřeje. Dominik na ni večer vyjel
s tím, že to jíst nebude. Aby předešla dalšímu dusnu, snažila se mu co
nejvíce přizpůsobovat a dělat vše tak, jak chtěl. Nabídla mu pozvání na
pozdní večeři. "Ne děkuji," odmítl Dominik odměřeně, "nejdřív polotovar a
pak se mám cpát pozdě večer? Od té doby, co jsem s tebou, jsem přibral,
je to tvoje chyba, máš na mne špatný vliv."
Zuzana o sobě začala
definitivně pochybovat. Tápala, bála se už cokoli vyslovit nahlas. Jen
doufala, že se mu trefí do chuti, do nálady. Už dávno neměla nad věcí
náhled a sama uvěřila tomu, že jen Dominik má pravdu. Naprosto ji
ovládal.
Přesně na Nový rok jí oznámil, že od ní odchází, protože se
zamiloval jinde. Zuzaně se propadlo srdce až k patám, mysl zachvátil
zmatek. Bloumala městem a pozorovala zamilované páry. Co jsem udělala
špatně? Kdo vlastně jsem? Co chci? Co bude dál?
Přestala chodit na
procházky městem a převážně polehávala v posteli. Byla depresivní a
neviděla žádné východisko. Celé to chtěla zaspat a raději se neprobudit.
Neustále ji pronásledoval pocit viny. Měla pocit, že totálně selhala.
Až téměř po půl roce byla schopná vyjít ze své ulity, kterou překrývala peřinami.
Začala chodit ven a opět si zvykala na lidi. Bylo to těžké. Krůček po
krůčku. Dělala pokroky a s každou dílčí změnou se jí vracely kousky
ztraceného sebevědomí.
Právě když se cítila být zpět ve formě, jí do telefonu cinkla zpráva od Dominika.
"Celé měsíce se trápím a propadám depresím za to, co jsem ti provedl.
Dal jsem ti košem na Nový rok, to bylo ode mě naprosto odporné. Ani
nevíš, co pro mě znamenáš. To ty jsi ženská mého života a já jsem to
celé podělal."
Zuzana na zprávu prudce zamrkala. Píchlo ji u srdce.
Když si vše četla potřetí, stále nemohla věřit vlastním očím. Po
několika hodinách přišla další zpráva a pak další. V každé z nich ji
prosil, aby ho vzala zpět. Doslova pookřála. Vnitřní hlas jí něco
našeptával, ale nerozuměla přesně co. Všechny vnitřní hlasy přebil
Dominik "dobyvatel". Vlastně ji neskutečně potěšil fakt, že od něj
konečně slyšela to, po čem celé ty měsíce toužila. Měla pocit, že se
změnil, a cítila, že má nad ním navrch. To, že se může rozhodnout a
chvíli ho nechávat v šachu, jí dávalo pocit, že má vše pod kontrolou.
Dominik ji však podruhé chytil do stejné pasti: nestačilo mu mít ji pod kontrolou během vztahu, potřeboval ji kontrolovat, vlastnit a využívat, i když spolu nebyli. Zuzana se po pár týdnech druhé šance ocitla v naprosto stejném cyklu jako před několika měsíci.
VYSVĚTLIVKY
Odborné okénko Mgr. Natálie Schwab FiguschV příběhu
je u Dominika jasný projev narcistního chování. To se projevuje
velikášstvím, neutuchajícím vyžadováním obdivu, úcty, respektu od
druhých a výraznou sebestředností. Nejvíc to pociťují partneři takto
strukturovaného jedince, právě ti slouží jako stálý zdroj
sebepotvrzování a nasycování jeho potřeb. Narcističtí jedinci mnohdy
neomylně vyhledávají takové partnery, kteří za nimi bezvýhradně stojí za
všech okolností a vzdávají se vlastní identity a života v jejich
prospěch. Jsou obratní manipulátoři a v úvodních stádiích vztahu jsou
schopni investovat do "namotávání" partnera spoustu úsilí, pozornosti,
peněz i energie. Po "ulovení" svého objektu ho však postupně zahlcují
svými potřebami, touhami a zvyšují závislost, často umně dávkovanou
politikou cukru a biče, výčitkami a poukazováním na tytéž negativní
vlastnosti, kterými trpí oni sami, ne jejich partneři. Narcis dokáže
být empatický pouze sám k sobě a přehlíží potřeby partnera či partnerky,
nadřazuje přitom nad všechno své potřeby a touhu po permanentním
potvrzování své výjimečnosti.
V pozadí narcistické vztahovačnosti
a přecitlivělosti je křehké ego, na jakoukoli kritiku pak reagují
hněvem, zlostí, nezájmem, obviňováním druhých, depresí, úzkostí či
pocity prázdnoty. Ve skutečnosti však prožívají stud a opakovaná
zranění. Mnozí narcistní jedinci celý život nenasytně vyžadují
potvrzení vlastní dokonalosti, neomylnosti a výjimečnosti od druhých. Na
jakoukoli kritiku reagují přecitlivěle a neadekvátně a ve vztazích
často znemožňují spontánní komunikaci. Řešení běžných problémů či
konfliktů vázne, objevují se obavy něco říct či udělat, aby na to
narcista nezareagoval neadekvátně.
Kořeny takového vztahování
tkví v dětství a výchově, která je mnohdy bezhraniční, devalvující a
nerespektující potřeby dítěte, nebo naopak nadměrně idealizující. Může
se tedy vyvinout jak z nedostatku, tak z přebytku sycení dětských potřeb
uznání, lásky a pozornosti. Za každým grandiózním narcistou najdeme
křehké, prázdné, nenasycené vnitřní Já, plné zranění a nedořešených
vnitřních konfliktů. S poruchou osobnosti pak úzce souvisí vztahové a
pracovní problémy, závislosti, úzkosti či deprese.
Může být narcismus cosi jako životní styl?
Narcismus ve své zdravé formě znamená pozitivní
sebevnímání a sebepřijetí, jakýsi zdravý sebevědomý a asertivní přístup,
potřebný pro úspěšné přežití ve společnosti.
Patologický narcismus používá nadřazování, povyšování a pohrdání druhými, jimiž často nevědomě maskuje komplexy méněcennosti.
Ne
každý namyšlený, arogantní a nepřiměřeně sebevědomý jedinec však trpí
narcistní poruchou osobnosti. Často může jít spíš o lidi, kteří se
neumějí slušně chovat, či o charakterový typ. I když laická veřejnost
používá termín "narcismus" nepřiměřeně často, v rámci klinické
diagnostiky nejde o obzvlášť frekventovaný typ poruchy osobnosti.
A rada na závěr? Pokud potkáte ve vztahu narcistního jedince, nepokoušejte se ho diagnostikovat či léčit. Utíkejte!
Mgr. Natália Schwab Figusch
- vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor psychologie
- je držitelkou vázané licence na psychologické poradenství a diagnostiku od r. 2009 a poskytuje službu psychologických konzultací a osobního koučinku
- má dlouhodobou praxi v oblasti personálního managementu, pracovní psychologie a poradenství osobního rozvoje
- absolvovala 5letý psychoterapeutický výcvik zaměřený na práci s traumatem (Rafael Institut Praha)